Co mi dal rok 2017?

Koncem roku většinou všichni přemítají, co se jim povedlo, co se jim nepovedlo, v čem by se chtěli zlepšit nebo změnit. Co by chtěli zvládnout, dokázat …

Já mezi takové přemítače moc nepatřím. Tedy mezi přemítače na konci roku, jinak přemítám a přemýšlím stále. Někdy si říkám, že je to takové moje prokletí. Že nad vším moc přemýšlím, až to přepřemýšlím .

Každopádně, ať je to jak chce, stejně je začátek nového roku vhodnou příležitostí, abych si sepsala, co bych chtěla změnit a dokázat já.

Včera jsem napsala na toto téma krátký status na FB. Všechno z toho do puntíku platí. Všechno, včetně toho, že bych si chtěla najít více času na to, abych psala. A jelikož chci přestat o věcech jen mluvit, ale začít konat, tak jsem si hned dnes sedla k PC .

A od vás bych ráda slyšela, o čem byste rádi četli. Je mi jasné, že o Kubovi – on je nevyčerpatelná studnice nápadů a hlášek. Ale zda je ještě něco, co byste chtěli číst.

Zatím bych ráda napsala, co mi rok 2017 přinesl … A že toho nebylo málo …

Na konci roku 2016 jsem ze dne na den založila projekt Pomáhat s radostí, který se mi v roce 2017 podařilo posunout dál (třeba mu přibyly nové webové stránky 🙂 ). Podařilo se mi navázat spolupráci s úžasnými lidmi, kteří stejně jako já, ve svém volném čase, pomáhají ostatním. A to je přeci úžasné. Podařilo se nám tak společně podpořit Azylový dům pro matky s dětmi v Hradci Králové, Azylový dům pro matky s dětmi v Krupce, Azylový dům pro matky s dětmi v Oseku, Azylový dům Lochovice, Organizaci Na počátku v Brně, Charitu pro ženy bez domova, Klokánek v Teplicích, Neonatologické oddělení nemocnice v Brně, Neurochirurgické dětské oddělení nemocnice Motol, Dětské oddělení Fakultní nemocnice Hradec Králové, několik nemocných dětiček. Díky FB stránce Dítě jménem Kuba a FB stránce Pomáhat s radostí se nám podařilo dostat mezi veřejnost spoustu dalších příběhů a pomoci tak těm, kteří to potřebují.

V roce 2017 proběhly také dvě aukce pro dětské domovy – pro Dětský domov Dubá – Deštná a Dětský domov Býchory a podařilo se nám společně vybrat 55 tisíc, které budeme v lednu předávat. To je úžasné, co říkáte? 

V roce 2017 jsme také hodně cestovali. Projeli jsme s Kubou sami autem 7 států Evropy, najeli přes 4000 kilometrů, spali v autě a dívali se při usínání na měsíc. A bylo to boží. Projeli jsme také celou Sicílii a v roce 2017 si Kuba mohl připsat pokoření dvou sopek – Vesuvu a Etny.

V roce 2017 zvládla Seibn 3 operace – všechny pod lokální anestezií. V červenci jí vyndávali z hrudníku dva sarkomy, v listopadu adenokarcinom z mléčné žlázy a v prosinci nezhoubný nádor z packy. A skvělá byla nejen ona, ale i tým doktorů z https://www.vetklinika.cz/, kterým moc děkuji za jejich trpělivost, péči a úžasnou práci.

V roce 2017 jsem odehrála několik divadelních představení, přečetla mnoho knížek a vyšla mi i moje vlastní – kniha Dítě jménem Kuba, která je stále k dostání – třeba ZDE .

Navázala jsem také mnoho přátelství, a to nejen prostřednictvím blogu . Prožila jsem takové menší nervové zhroucení, rozbila si ústa o dno a zase vstala a běžím dál.

Rok 2017 mi toho hodně dal, ale i něco vzal. Každopádně jsem ráda za vše, co se stalo. Protože mě to zase posunulo dál. A to je důležité. Posouvat se dál. Nezůstat ležet na dně nebo trčet někde v mezipatře.

Těším se na vaše komentáře,

s láskou Téra