Hlavně se z toho nepo…

Aneta je úspěšnou blogerkou, umístila se na druhém místě v soutěži Mamablog roku, píše blog Deníček nastávající matky a můžete ji sledovat na Facebooku i na Instagramu.

Anet, mohla by ses prosím nejprve mým čtenářům představit? 

Ahoj, jmenuji se Aneta a je mi 28 let, mám doma manžela a devatenácti měsíční cácorku Vivien. No a jejího malého bráchu aktuálně na cestě 🙂 Jsem sportovní nadšenec. Dělala jsem závodně aerobik, pak rychlostní kanoistiku, kde mám úspěšného bráchu, který má doma dva olympijské bronzy a propadla jsem běhu a cvičeni. Miluji cestování a nesnáším nudu – podle manžela neustále někde lítám 🙂

Co tě vedlo k tomu, že jsi založila blog?

Asi jako většinu maminek, nuda při čekání v těhotenství (nebo aspoň si to myslím, protože těch maminkovských blogů je v dnešní době vážně hromada). Já to brala jako takový můj ventil toho, co se mi dělo v hlavě a vlastně děje pořád 🙂 Vždycky mě bavilo psaní, i když tomu se v mém případě tak úplně říkat nedá, ale jsem moc rada, ze můj „ventil“ baví tolik lidí 🙂

A jak dlouho bloguješ?

Teď v prosinci to byly dva roky. Nějak ten čas hrozně letí, co? 🙂 Během této krátké doby se na Facebooku objevilo přes 9500 lidí, kteří Deníček nastávající matky sledují a na Instagramu, který jsem spustila pořádně až loni, jsme na půlce. K tomu jsme se s Vivi umístily na 2. místě v soutěži Mamablog roku. Prostě neskutečný, alespoň pro mě ano! Blogováním bych to úplně asi nenazývala, protože nejsem typ, který by psal dlouhé články na blog jako takový, ale funguji pouze na sociálních sítích. Vyhovuje mi styl „šup šup“ a je to hotový. Hlavně rychle a efektivně 🙂
Byly nějaké momenty, kdy sis říkala, že to vzdáš? Že už to prostě dělat nechceš?

Vzdát to mě ještě asi nenapadlo, i když na začátku mě dost rozhazovaly negativní komentáře, a že se s nimi některé maminky vážně nepáraly. V tu chvíli se to ve mně vařilo jak v papiňáku a měla jsem chuť jim odpovědět ve stejném stylu, ale naštěstí jsem rychle vychladla a zjistila, že těmto rejpalům, kteří jsou silní za obrazovkou počítače nebo mobilu nemá smysl odpovídat. Pouze poděkuji za názor a popřeji hezky den. Jinak když vidím, že to ostatní baví a reakce jsou pozitivní, čísla stále rostou, tak není důvod ke konci. Uvidíme, jak to bude dál 🙂

A které momenty tě naopak nakoply k tomu, že to smysl má?

Byly to asi přesně tyto negativní dámy, které proti sobě naopak poslaly dav mých zastánkyň a já byla vážně mile překvapená, jak mě ty holky bránily. Se spoustou mých sledovatelek jsem v kontaktu a i díky akci Buď FIT s Deníčkem nastávající matky, kterou jsem si vymyslela a loni spustila, jsem poznala, že to co dělám je správné a lidi to baví. Síla sociálních sítí je vážně mocná a pokud to mohu využít a motivovat další, tak je to přeci super, ne? K tomu dělám různé soutěže, takže mohu vždycky někomu udělat i malou radost. Z toho mám dobrý pocit.
Žiješ napůl v České republice a napůl v Německu. Vidíš nějaké rozdíly v přístupu k dětem? Myslím v přístupu veřejnosti, například když jdeš s dítětem do restaurace.
Žijeme v Bonnu, kde je spoustu expatů a tudíž i ta dětská kultura je trošku jiná, než tady u nás. Různé styly výchovy vidíte na každém rohu a pro mě je zajímavé to pozorovat. V Německu je rodičovská dovolená pouze rok, kdy dostáváte podporu a pak hybaj do práce. Děti jsou dříve odříznuté od matky, pokud není samozřejmě dál doma za podpory manžela. Maminky se snaží dětem hodně vysvětlovat, než si přijdou pro jednu na zadek. Já jsem spíš ten opak – vysvětlím jednou, podruhé a plácnu 🙂 V restauracích není tolik dětských koutků jako tady u nás, ale všude najdete přebalovák a židličku, takže v závěru spokojenost.

Teď jsi v očekávání druhého přírůstku. Kdypak přijde ta radostná událost?

Přesně tak, Vivi bude mít malého brášku přibližně v půlce května. Moc se těšíme, i když občas je to náročný už teď a jsem zvědavá, jestli neskončím brzy v Bohnicích. Vivi má období prosazování si a vzteku, zkouší co jí projde a z toho mám pak záchvaty žravosti čokolády na uklidnění. Pít teď „bohužel“ nemůžu, i když sklenička bílého vína jednou za čas neuškodí 🙂 Maminky určitě chápou 🙂
Jak budeš mít děti od sebe? Změní se nějak koncept tvého blogu? Myslíš, že se mu budeš stíhat plně věnovat?
Budou od sebe 22 měsíců, stejně jako jsem já s mým bráchou. Možná i proto jsem chtěla děti taky takhle blízko sebe, protože vidím jaký vztah máme my mezi sebou a je to super. Navíc jsem měla to ohromné štěstí, že manžel je šikula a povedl se nám páreček. To byl můj sen mít starší holčičku a pak chlapečka – opět jako jsem já s bráchou 🙂 Takže mně se splní velký sen, díky za to!
A změna konceptu blogu – jak říkám, styl fofry fofry mi bude vyhovovat i dál, kdy nejvíc využívám mobil. Vyfotit, napsat a pustit do světa. Ty hezké, bílé, nastylizované fotky, které teď válcují sociální sítě u mě nenajdete. Třeba teď sedím na testu těhotenské cukrovky a odpovídám na tvoje otázky 🙂 Jsem ráda efektivní a využívám volné chvilky. Třeba i na záchodě 🙂 Jinak se snažím maximálně věnovat Vivi.
Je něco, co bys chtěla vzkázat ostatním ženám? Maminkám?

Ženám bych vzkázala, že děti jsou vážně smysl života a neumím si představit život bez nich. Některé to bohužel zjistí, až když už je pozdě. Ale je to volba každého a já nebudu kázat mateřskou osvětu.

A maminkám – nechci byt sprostá, ale vzkázala bych jim „hlavně se z toho neposrat“ a maximálně si to užít! Opakovat se tyto chvíle totiž nebudou a čas s dětmi letí vážně neskutečně rychle. Milujte vaše děti, ale stejně tak i vaši drahou polovičku, která má třeba občas pocit až druhého místa za dětmi. Je fajn si najít nějakou rovnováhu na všech stranách a bavit se životem, být obklopená fajn lidmi, kteří vám neberou energii, plnit si sny a mít úsměv na rtech 🙂 Prostě takový easy věci 🙂

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *