Máma v kuchyni

Báru, alias Mámu v kuchyni, mám strašně moc ráda. Je to úžasný člověk, který do všeho dává srdce. A je radost to sledovat. Bára se pravidelně umisťuje na předních příčkách různých blogerských soutěží, vyšla jí knížka, kterou chvíli po vydání vyprodala a v dubnu vyjde její dotisk (tleskám 🙂 ), pořádá přednášky a semináře zaměřené na dětskou stravu … Je toho mnoho a já mám nesmírnou radost, že jsem ji pro vás mohla vyzpovídat.

Baru, mohla by ses prosím krátce představit? 

Ahoj, jmenuji se Barbora a jsem máma pětileté Karolínky. Ráda vařím, fotím, vymýšlím nové recepty a hodně mi záleží na tom, co moje malá „nežerka“ baští. Všechno tohle promítám do blogu Mamavkuchyni.cz, který se věnuje právě receptům pro děti.

Baru, my jsme se osobně seznámily na soutěži Blogerka roku 2016. Na této soutěži se pravidelně umisťuješ na 4. místě. Jednou jsem od tebe někde četla, že ti je ta bramborová medaile souzená :-). Co si o tom tedy myslíš?

Co si myslím? Že mám velké štěstí! Když můžeš dělat to, co tě baví, a najde se navíc i velké množství lidí, kteří to ocení, je to ten největší dar, který můžeš dostat, a je úplně jedno, jestli má podobu medaile zlaté nebo bramborové. Konkrétní výsledky a ankety jsou jen čísla, navíc je v nich mezi foodblogery i hodně velká konkurence, takže já si z brambory opravdu žádnou hlavu nedělám a beru ji za obrovský úspěch a ocenění mojí práce. Navíc – co jiného se k receptům pro mimina hodí líp, než brambora? 🙂

Jinak takovéto umístění je perfektní a jsi velmi populární. Já bych věděla, proč tomu tak je – jsi velmi milá, osobitá a dáváš do všeho srdce, ale co si o tom myslíš ty?

Moc děkuju za milou lichotku, Terezko. V téhle otázce jsi napsala vlastně to, co si myslím, že je základním důvodem toho, proč má blog úspěch a jsem ráda, že i ty to vidíš – snažím se prostě být svá, dělat věci srdcem, jak mě to baví a jak já v tom vidím smysl. Jsem normální ženská a mám normální starosti, které se v ničem neliší od těch, které mají i moje čtenářky. Jsem prostě jednou z nich a chci takovou i zůstat.

Kdy jsi začala blogovat a proč?

Víš, že vlastně ani přesně nevím, kdy to bylo? Nejspíš někdy v roce 2014. Nikdy jsem neměla žádnou ambici blog psát, donutila mě spíš až situace a okolí. Moje dcera je totiž v jídle poměrně velká osobnost a je hodně vybíravá. Musela jsem vymýšlet hotové majstrštyky, abych ji přesvědčila některé potraviny vyzkoušet, a hodně jsem narážela na nedostatek inspirace. Kuchařských blogů a skupin je totiž nespočet, ale jen málokdo se věnuje vysloveně dětem. Založila jsem tedy nejdříve facebookovou skupinu „Vaříme malým dětem“, kde si s podobně poznamenanými maminkami vyměňujeme recepty dodnes. A protože poptávka po těch mých byla vysoká a ve skupině se začínaly ztrácet, během jednoho večera jsem víceméně spontánně napsala do řádku s názvem „Máma v kuchyni“ a blog byl na světě.

Měla by jsi nějakou radu pro začínající blogery/blogerky?

Buďte sama sebou. 🙂 Nemyslete na úspěchy, popularitu, výsledky a další pomíjivé věci, protože pak nebudete přirozená, čtenář to pozná a brzy se omrzí. Nenechte si nic namluvit a pište blog tak, jak Vás to baví. Je to Váš blog, Vaše vložená investice a Vaše radost. A pokud skutečně budete mít sama ze své práce radost, krásně se přenese i na Vaše čtenáře. A to je podle mě smysl blogování – ta sdílená radost.

Relativně nedávno ti vyšla první kuchařka, která je také velmi populární. Řekla bys nám o ní něco? A neboj se prosím vytáhnout 😀

Je v ní asi 90 receptů od polévek, přes hlavní jídla, až po svačiny i nějaké to mlsání. Psaná je tak, jako blog – pod každým receptem najdeš dětská specifika, v nichž se dozvíš, od kterého měsíce je jídlo vhodné, které suroviny případně vhodné nejsou, proč a jak je nahradit. Krom toho ji provází nádherná opičí grafika, která znázorňuje jednotlivé použité suroviny tak, aby s tebou mohl vařit i malý šéfkuchař, který ještě neovládá čtení.

Je to moje milované druhé dítě a splněný sen. Musím se přiznat, že když mi první čtenářky o papírovou verzi receptů psaly, nazírala jsem na to trošku nechápavě. Proč platit za něco, co máš zadarmo a kdykoliv při sobě? Jsem spíše ten elektronický typ. Když jsem ji ale poprvé držela v ruce, všechno jsem to najednou pochopila. Voněla jako miminko, hýřila barvami a pestrými obrázky, najednou na mě dýchlo tolik inspirace… V tu chvíli jsem si říkala, jestli jsem to vůbec já, kdo tuhle práci všechnu udělal, vymyslel, uvařil a nafotil. Moc bych si přála, aby tohle cítila každá maminka, která si kuchařku otevře, a snad se to i daří, protože mám na ni úžasné ohlasy, které mě až dojímají. Maminky mi píší, že moje recepty chutnají i malým nejedlíkům, že i u manželů se jim daří bořit předsudky, a že zkrátka chutná celé rodině. To je pro mě obrovská odměna.

Poznámka Terezy: Kuchařka je v současné chvíli vyprodaná a dotisk vyjde v dubnu. Ke koupi potom bude zase tady.

Často vystupuješ i se svou dcerkou? Nemyslíš si, že ti to bude jednou zazlívat, že je díky tobě takto populární?

Tuhle otázku jsme doma s manželem na začátku mého blogování několikrát probírali a vracíme se k ní i s každou větší zakázkou, kterou přijímám. A abych byla upřímná, vlastně ti na ni neumím odpovědět, protože i já sama takové obavy pociťuju. Na druhou stranu ale vím, jaká dcera je – velký šoumen, veselá povaha, která miluje zábavu, a která to světu ráda ukazuje. Snažím se ji do ničeho nenutit a vždy s ní pracovat zcela přirozeně, tak věřím, že to jako nátlak nepociťuje a nikdy pociťovat nebude. Navíc si i myslím, že s tou popularitou ve veřejném světě to až tak žhavé není.

Nevím, zda budeš chtít odpovědět, ale mě by zajímalo, co si myslíš o maminkách, které dají svému dítěti v šesti měsících knedlík s omáčkou a pak se hájí tím, že my jsme také jedli kde co a žijeme?

To si piš, že ti budu chtít odpovědět a jak ráda! To je totiž věc, která mě neskutečně štve a o které by se mělo mluvit. Ne že bych snad chtěla zasahovat někomu do výchovy či životního stylu, mně tato forma reakcí vadí spíše tehdy, pokud řeším nebo čtu nějaké dotazy, u kterých autorka evidentně má zájem o to, co svému dítěti do útrob posílá, a místo rozumné a argumenty podložené rady se dočká podobného názoru. Nejde o jedno konkrétní jídlo, ale o nutriční hodnotu výživy dítěte obecně. Vždy těmto lidem říkám, že se rouhají, protože to, že jsou zdraví oni, neznamená, že je to předem dané pravidlo. Měli spíše štěstí, ale neměli jsme ho každý. Já osobně se nevhodnou stravou v dětství poznamenaná cítím a je to přesně ten důvod, proč mi na tom, co dávám svojí dceři, nesmírně záleží. Samozřejmě tím nechci tvrdit, že si neumím užít život a odepírám si všechny hříchy (a platí to i u dcery), ale chci stavět na dobrém základu, který pak jedna čokoláda od babičky nezbourá. 🙂

Jaké jsou tvé plány v nejbližší budoucnosti? Je možné se s tebou někde setkat? Nechat si třeba podepsat kuchařku?

Blogovací život mě naučil žít spíše ze dne na den, protože nikdy nevíš, kam tě život zavane, a tak nějak přistupuju i ke své budoucnosti. V té blízké mě čeká určitě celá řada přednášek, které objíždím napříč republikou, takže na těch se se čtenářkami potkávám a samozřejmě ráda podepíšu i kuchařku. Do delší budoucnosti budu určitě přemýšlet nad dalším dílem kuchařky a také nad kuchařkou, kterou mám rozepsanou se svou kamarádkou, v níž chceme spojit témata jídla a spánku. A určitě chci i nadále jezdit za dětmi do škol a školek s programem Zdravá 5, který mě neskutečně nabíjí po duševní stránce.

Chtěla bys něco vzkázat maminkám? Nějakou obecnou radu, kterou by se mohly řídit z hlediska výživy dětí? Jestli to vůbec jde nějak zobecnit 🙂

Kdyby se teorie stravy dala obsáhnout několika větami, asi by Máma v kuchyni nikdy nemusela vzniknout, nicméně jedno poselství bych určitě maminkám vzkázat chtěla. Je vlastně již obsaženo v jedné z předchozích otázek: Nemusíte být dokonalá a stejně tak ani strava Vašeho dítěte ne. Podle mě je ale důležité, aby byl kvalitní především základ, který pak unese i občasné malé úlety, a na kterém se bude dobře stavět i v dospělosti. V této souvislosti se mi moc líbí tato myšlenka: „Dítě je zcela prázdná nádoba. Období růstu, vývoje a dospívání je obdobím naplňování této nádoby, a jsme to my, rodiče, kteří rozhodují o tom, jak moc jeho nádoba bude plná. S takovou náplní, jakou dítěti dáme, půjde do svého produktivního života a bude z něj čerpat nejen po celou dobu dospělosti, ale také na stáří. Naplňujme ji tedy aktivně, kvalitně a zodpovědně, aby bylo dostatečně zásobeno pro budoucí čerpání.“

Svou kuchařku jsi věnovala do aukce, kterou jsem pořádala pro děti z dětských domovů, tímto bych ti chtěla ještě jednou moc poděkovat.

Tohle je Terezko jen moje malá troška do mlýna, kterou jsem mohla pomoci. Víš, často se potkávám s takovou tou nepěknou závistí, kdy si někteří lidé myslí, že pokud jsi veřejně viditelná, jsi automaticky slavná, bohatá a všechno děláš pro peníze. V mém případě to tak skutečně není, a i když je mým povoláním blogování, v podstatě jsem finančně stále máma na mateřské. Jsem si ale vědoma toho, že mám něco jiného než peníze – možnost oslovit široký rozsah lidí. A to je právě můj způsob, jakým se snažím pomáhat tam, kde to cítím jako potřebné. Člověk samozřejmě nemůže vyhovět vždy a každému, ale jsou lidé, kterým ráda pomohu, zvlášť když vím, jak jsou dobrosrdeční a nemyslí jen na sebe. Ty jsi jedna z nich a moc bych tomuto světu přála takových lidí více. 🙂

 

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *