Na nákupech

Tu tam jsou mé romantické představy o čistém dítku, které poslušně sedí v kočárku, poklidně jedeme, vyprávíme si…. Ach….
Byli jsme nákupu v obchodním centru. Celý sen jsem nic nejedla, tak jsem poté v čínské restauraci dala rýži s kuřecím masem. Dítě se mi jalo celou rýži sníst (takže až si někde na internetu přečtete „matka krmila dítě jídlem z čínské restaurace“, tak jsem to byla já). Dítě sedí v kočárku a najednou hup a je dole. Slyším jen „podívej se, dítě jí vypadlo z kočárku“. Dítě kočár převrátilo, nákup se vysypal. Sbírám nákup. Dítě utíká do obchodu s dekorací. Krásná barevná mýdla létají vzduchem, vrhá se na vánoční koule. Vyskakuji a pozadím zavadím o tác s jídlem. Jídlo letí. Běžím pro dítě, držím dítě za ruku, sbírám mýdla, táhnu dítě pryč. Posadím dítě na židli. Sbírám tác s jídlem, otírám ubrousky spoušť, utírám kočár… Kde je dítě? Barevná mýdla létají vzduchem.
Nakládám dítě na kočár a jedeme pryč. Hledím upřeně do země a chci být neviditelná a snažím se klidným monotónním hlasem uklidnit dítě. Ale…. Dítě vidí jezdící autíčko. Řve. Posazuji dítě do autíčka a s hlasitým povzbuzováním „hopi, hopi, hopi“ hledám peníze. Vhazuji 20 korun. Na dvě jízdy. Dítě výská, troubí a raduje se. Druhá jízda dojela.
Beru dítě, vysvětluji, že nemáme korunky. Řev. Táhnu dítě, nakládám ho na kočár, jedeme do drogerie. Kupuji si tampony. Řev „chci je“. Pro svůj klid a klid ostatních vkládám tampony do rukou dítěte. Jedním trhnutím je otevírá. Tampony létají vzduchem. Sbírám tampony, hledám odtržený kousek papíru s čárovým kódem. Podávám pokladní kousek papíru, kouká na mě divně (asi nemá děti).
Jdeme ven. Řev. Kočár se převrací, dítě vyskakuje. Zvedám dítě ze země. Nakládám tašky do kočáru, táhnu dítě za ruku. Sjíždíme schody. V jedné ruce kočár s naloženým nákupem, v druhé ruce dítě. Tampony se koulí po schodech. Jakto??? Sbírám tampony, díte utíká s hlasitým „ba de“ (Kuba jde) ven. Nějaká paní ho chytá. Vyndávám z kočárku bundu, oblíkám dítě. V jedné ruce kočár, v druhé ruce dítě. Sjíždíme další schody. Pouštím dítě, oblékám sebe. Kde je dítě? Sedící pár na lavičce se očividně baví. Díte je u zaparkovaných motorek. Ponechávám kočár osudu a běžím. Odtáhnu dítě od motorek, vracím se pro kočár. Volám, že jdeme na opačnou stranu. Pár na lavičce už leží pod lavičkou. Vzdávám se. Popadnu kočár a sprintuji za dítětem. S hlasitým „ba de“ se sice jinudy, ale odebíráme k domovu.
Po cestě míjíme obchod s bílým zbožím. Stojí před ním v krabici vysoká lednice. Dítě chytá krabici a s hlasitým „uaaaaa“ se ji snaží zvednout. Nedaří se. Snaží se jí povalit… Táhnu dítě. Míjíme banku s nájezdem pro vozíčkáře. Kopec je parádní a musíme ho vyjít 4x. Táhnu dítě. Dítě v záchvatech smíchu padá k zemi a visí mi na ruce. Tlačím kočár. Táhnu dítě. Jsme na přechodu. Dítě se zmítá v záchvatech smíchu a houpe se mi na ruce. Táhnu dítě přes přechod. Cizí paní ho popadá za druhou ruku a pomáhá mi ho za jeho hlasitého smíchu přenést. Na druhé straně se vše opakuje. Dítě se mi houpe na ruce, táhnu ho jako pytel brambor, hlasitě se směje a všichni okolo také. Jsem zbrocena potem.
Jsme doma. Ztratila jsem tampony….