RECENZE

Cleverstore.cz

Byli jsme na tréninku fotbalu, po skončení jsem Kubovi pomáhala se převléknout (nemám ráda zimu! 🙂 ) a pak jsem mu balila všechny jeho věci. Evidentně naznal, že mi to moc dlouho trvá, tak aniž by mi cokoli řekl, tak vyrazil ven. Prostě šel napřed k autu. Teď v zimě hrají v tělocvičně, když z ní vylezete, tak ještě jdete docela dlouhou cestou podél hřiště k brance a až teprve ven z areálu. No a Kuba odešel až za branku – jak jsem psala, prostě šel napřed k autu. Což mě tedy vůbec nenapadlo. Lítala jsem tam jako blázen. Ven – tam jsem volala „Kubo Kubooooo“ a nic. Zpátky do tělocvičny, zase ven, pak do kanceláře trenérů, jestli tam není, zase ven. Už mě chytaly infarktové stavy a v tom ho vidím, jak jde od branky směrem zpátky ke mně.

Jak já jsem mu vynadala, že tohle nikdy nemůže. Byl z toho úplně špatný, protože ho nenapadlo, že o něj budu mít takový strach. Pak mi na dalším tréninku říkala maminka jeho spoluhráče, že ho po cestě potkali, a že se ho ptala, kde má maminku. Odpověděl, že maminka balí věci, a že ho prý určitě najdu. Ona mu říkala, že tam ho určitě nenajdu a poslala ho zpět – díky bohu za matky 

Tak to je jeden z důvodů, proč jsem tak nadšená z těchto hodinek.

A nadšená nejsem jenom já…

Kubé: „Maminko, ty hodinky jšou fakt pro mě?“
Já: „Ano, ty jsou tvoje.“
Kubé: „To šnad ani není možné. Já jšem ši tááák štrašně pšál hodinky. Teď už jšem fakt velkej chlap. Važím, venčím Šeibí, žnám žnačky, mám holku a teď mám i hodinky. To je paráda. A mami? Ty nemáš hodinky?“
Já: „Nemám Kubi.“
Kubé: „Aši ještě nejši tak velký chlap jako já.“
  
Tak až se ze mě stane velký chlap, tak třeba taky dostanu hodinky 
Úplně největší díky Dětské GPS hodinky s mobilem a lokátorem – větší radost jste mu udělat nemohli  
Jak už název napovídá, nejsou to jen tak ledajaké hodinky.

Z hodinek se dá telefonovat, volat na ně, poslat z nich hlasovou zprávu, poslat hlasovou zprávu na ně a lokalizovat je, což je nejvíc super, když by se vám třeba ztratilo dítě -> moje obrovská noční můra…
Mám u sebe v telefonu staženou aplikaci, takže mohu sledovat, kde Kuba zrovna je 

Psala jsem na FB:
Takže – Kuba je u nás doma v ložnici -> to jsem lokalizovala i bez hodinek  a dokola mi volá, takže napsat tenhle příspěvek mi trvá už půl hodiny 
Jelikož mu to nezvedám, tak mi chodí hlasové zprávy…
„Mami? Mami jšeš tam?“
„Mami, já jšem tady nahože.“
„Víš to mami, že jšem tady nahože?“
„Mami, jšeš tam?“
„Mami já mám hlad.“
„Mami, jšeš tam? Já jšem tady.“
„Mami? Mami, mami, mami, mamiíí???“
„Jšeš tam?“
„Já jšem tady, víš to?“
„Mami, máš nečo k jídlu?“
„Mami? Jšeš tam?“
„Mami, mami, mami, mamííí.“
„Ž Opavy, ž Opavy, rychlík jede do Prahy, nikdo nemá obavy ještli dojede…“
„Mami? Mami jšeš tam? Já jšem požád tady.“
„Mami, ty hodinky jšou fakt šuper. Miluju je.“
On miluje hodinky a já jeho! Což je mnohdy jeho velké štěstí  
A najdete je zde: www.cleverstore.cz

—————————————————————————————————————————————————————

Povlečemevás.cz 

Letos mi bude 33, tak jsem si říkala, že už jsem docela velká holka… velká holka například na to, abych měla všechny peřiny povlečené v jednom povlečení a ne mít na každé něco jiného. Na FB Dítě jménem Kuba celkem často sdílím fotky z naší ložnice, tak jste si toho mohli i všimnout 🙂 Jedna je modrá, druhá je s Mickeym, na třetí jsou hvězdičky, čtvrtá je fialová … ano, čtete správně, máme každý minimálně 2 peřiny a celkem asi 6 polštářů 🙂 Oba to s Kubou milujeme a pak když někam jedeme a máme tam spát a dostaneme jen jednu peřinu a polštář, tak trochu trpíme – nebo tedy aspoň já ano … ale to je trochu můj problém, že? 🙂

No, každopádně – pořád jsem přemýšlela o tom, že si pořídím nové povlečení, abych měla aspoň na jedno převlečení postele stejné a pořád jsem se k tomu nemohla dokopat. Až to za mě vyřešili z www.povlecemevas.cz a poslali mi 2 povlaky na peřiny, 2 povlaky na polštář a prostěradlo. Moje prvotní nadšení neznalo hranic „já mám 2 kusy stejného povlečení“ – naprosto neuvěřitelné 🙂 No a když jsem pak zjistila, že je v naší oblíbené barvě, tančila jsem doma šťastný tanec 🙂

Povlečení jsem vyprala a už ho máme v posteli. První noc v něm spaly holky, protože u nás byly na návštěvě, tak jsem jim dala to nejlepší 🙂

    

Kubé: „Mami? A když bude Julinka moje žena, tak mi bude vždyčky brát pežinu?“
Já: „Jo Kubi, kdyby jenom peřinu.“ 
Kubé: „Aha. Nojo, ale já ji mám fakt rád, tak jí to aši všechno dám. Nebo víš čo mami? Budu hodně pračovat, abych měl hodně peněž a budu mít všechno víčkrát, abych ši mohl taky něčo nechat.“
   To hodnotím jako super plán 

Další noc už jsme si v tom hověli sami s Kubou. A musím říct, že je to mega příjemné. Máme tohle – jen to naše zelené už někdo vykoupil 🙂

Už jsem si říkala, že si budu muset pořídit další kusy, abych mohla povléknout všechny naše polštáře a peřiny, protože se v tom fakt nádherně spí. Tak budu doufat, že doplní sklady a naše oblíbená barva zase bude – ale nedivím se, že tak rychle zmizela 🙂

Tak snad to nebude trvat dalších 33 let 🙂