Vezměte děti s sebou! Na cestách se z nich stanou miláčci.

Tentokrát mám pro vás velmi zajímavý rozhovor. Zajímavý nejen svým obsahem, kde odpovídali na otázky Jana a Tomáš Hájkovi z blogu Objevíme svět, ale i svou formou, protože otázky pokládala Zuzana Cabejšková, která vytvořila úžasné mapy Moje česko. Položila stejné otázky jak Tomášovi a Janě, tak mně. Jejich odpovědi vyjdou u mě na blogu a moje odpovědi zase u nich 🙂 
Ve světě online celebrit, tedy bloggerů, vypadá všechno pohádkově. Určitě vám hodně lidí tuhle pozici závidí a myslí si, že máte lehčí život než oni. Máte?
My asi ještě nejsme ty správné online celebrity, aby nám někdo záviděl. A upřímně se jimi ani stát nechceme. Blog děláme po večerech po práci. Takže si spíš život komplikujeme než usnadňujeme. Ale přijde nám smysluplné, psát o něčem, co sami umíme nebo se toho minimálně nebojíme. Když naše zkušenosti nebo zkušenosti jiných rodin a rodičů z našeho webu www.objevimesvet.cz pomohou, je to přesně ten moment, pro který to děláme.
Vaše děti jsou součástí vaší veřejné prezentace. Jak prožíváte otázku jejich soukromí?
Tuhle otázku jsme si museli vyřešit hned na začátku, když jsme začali psát web o cestování s dětmi. Bereme to jako náš rodinný bussiness. Díky webu si vyděláme na rodinné cesty nebo nás někam pozvou a jako cenu platíme částí svého soukromí, my i děti. Na druhou stranu si myslíme, že sociální sítě tu jsou a budou. Co je důležité s nimi umět zacházet. Takže rozhodně nepostujeme žádné “choulostivé” snímky. A dětem to taky dostatečně vysvětlujeme, co se fotkami na webu či Facebooku děje, a jak s nimi naložit.
Často nestíháte, máte spoustu práce s prací a k tomu ještě všechna ta práce s vaším bloggerským koníčkem. Co vás nejlépe motivuje v blogování, proč máte nakonec vždy chuť v tom vytrvávat, i když je to tak náročné?
Zrovna dnes jsem viděla na FB video, ve kterém bylo hezky vysvětleno, proč lidé sledují, kolik lajků dostali ke svému postu nebo fotce. Když vám někdo reaguje pozitivně na příspěvek, vylučuje se vám do těla dopamin a vy zažíváte blaho, které může vést až k závislosti (nebo depresím, když lajky nechodí). Takže asi tak 🙂 Mám radost, když vidím rostoucí grafy na Google analytics. I když ještě pořád víc dopaminu naskakuje, když nás někdo pochválí naživo. Ale taky dost funguje, když vám někdo konkrétní napíše, že mu vaše doporučení pomohlo, že se mu na místě, kam jste ho poslal líbilo a podobně.
Kdyby vám někdo dal milion korun a na rok vypnul celý internet, jak byste takový rok využili?
S volným milionem se dá dělat milion věcí. Svedli bychom souboj mezi sobeckostí – utratit za svoje potěšení, altruismem – všechno rozdat, a rozumem – uložit do banky, investovat do zlata. Asi bychom to brali jako příležitost zbavit se okovů, které nám nasazuje vydělávání peněz. Mohli bychom zkusit rozjet nějaký smysluplný projekt a první brainstorming bychom mohli udělat třeba někde pod palmami 🙂
Když zůstaneme u těch peněz: rádi cestujete, kolik byste potřebovali úspor, abyste se vykašlali na vydělávání a na rok s dětmi vyrazili čistě cestovat kolem světa?
Tak ten milion by mohl stačit…
… a dokonce by možná bylo tolik peněz zbytečně moc. Cestovat se dá s mnohem menším obnosem.
V jakých situacích (si) nejvíc nadáváte?
Jana: Vždycky večer, když děti usnou a já si uvědomím, že jsem na ně byla třeba zlá a protivná. A taky ráno, když se mi nechce vstávat do práce, do školky, do školy, protože jsem šla spát až po půlnoci.
Tom: Mám to podobně, často mám na děti zbytečně vysoké nároky, a přitom by stačilo být jenom milý, vždyť jsou to naše děti. A pak taky, když povolím soustředění a “utratím” svůj čas nějakou kravinou, místo, abych ho trávil smysluplnou prací, to když děti nejsou doma nebo ho ještě lépe strávil s dětmi. A může to být nějaká blbost v televizi, zapomenutí se na Facebooku nebo prokrastinací. To bych si někdy fakt nalískal!
Pokud byste mohli smazat ze světa nebo ze svého života jednu nespavedlnost/křivdu, kterou vnímáte, která by to byla?
Toho je fůra – nebylo by spravedlivé vybrat jen jednu nespravedlnost :o) Ale určitě by mezi top ten patřily hlad, bída, násilí, válka, diktatura, otrocká práce, ozonová díra, plasty v moři, kácení pralesa, globální oteplování….
Jaké situace vás zaručené potěší, kdy jste nejšťastnější? Myšleno obecně v životě a pak i ve vztahu k bloggování.
Když se ke mně děti přitulí jenom tak, protože jejich láska je 100% a nepodmíněná. A v tom psaní mi dělá radost, kromě té rychlé odezvy – dopaminové reakce, když někomu stojí za to, že nám napíše mail nebo komentář. My jsme totiž vyrostli v době, kdy slova znamenala víc než obrázky, takže ty palce nahoru jsou slabota, proti celým větám.
Chtěli byste se bloggováním živit?
Samozřejmě, to by bylo skvělé, kdyby nás to uživilo.
Chtěli byste svou komunitu lépe znát, tedy ji  i potkávat offline?
Jana: To je strašně důležité. Jak jsem říkala lajky jsou pro nás málo. Musíme vědět pro koho píšeme, a to z obrázku na FB nepoznáme. Mluvit s lidmi, dozvědět se, co je zajímá, co od našeho webu očekávají a jak se jim líbí to, co píšeme, nás posouvá dopředu. Máme za sebou první kurz na Naučmese.cz a pár přednášek a určitě v tom chceme pokračovat.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *