Znáte Deník fejsbukové matky? Čtěte velký rozhovor

Měla jsem tu čest udělat rozhovor s úžasnou Lucií Nachtigallovou, autorkou Deníku fejsbukové matky.

Lucy, předpokládám, že Tě všichni znají, ale přesto, mohla by ses nám krátce představit? 

Jmenuji se Lucie Nachtigallová, je mi 41 let, hnědé vlasy, hnědé oči, měřím 170 cm a vážím 57 kg. Jsem trojnásobná matka, bývalá novinářka, nyní podnikatelka a částečně spisovatelka… Ráda cestuji, čtu, jezdím na koni…

Ježišmarjá, když na to teď koukám, tak teď už stačí jen dodat: Chcete mě? A šoupnout mě do seznamky 😀

Kdy jsi začala blogovat a co Tě k tomu vedlo?

Soukromý Facebook jsem si založila v době, kdy dvojčatům byly tři roky a Alžbětě roky dva – tedy v době, kdy jsem byla přáteli hozena do kategorie „nudná zdrchaná matka s nesnesitelně hlučnými dětmi“. Abych neztratila sociální kontakt, snažila jsem se se světem spojit alespoň prostřednictvím sociálních sítí. A aby mě ten svět neodstřihnul, tak jsem začala psát krátké statusy. Nebyly však ufňukané, umimískované a litující se, vypichovala jsem pouze příběhy humorné. A protože měly úspěch, kamarádi se smáli, vstoupila jsem s Deníkem fejsbukové matky do veřejného prostoru, kde si mě během 14 dnů našlo deset tisíc lidí. A tam se pohybuji dodnes 🙂

Bloguješ už dlouho a vyšlo Ti několik knih. Kdy jsi se rozhodla napsat první knihu? Co byl prvotní motiv?

Seděla jsem na večeři s kamarádkou Olgou Lounovou a ta mi říkala, že ji tak strašně baví mé statusy, že bych určitě měla vydat knihu. A pak jsem seděla s Jaromírem, a pak taky s Petrem… a ti mi říkali to samé. A tak jsem všechny ty statusy za poslední tři roky vytáhla z archivu, během 14 dnů je upravila a za pár měsíců vydala. A protože knížka lidi kupodivu bavila, protože si ji kupovali hodně, tak jsem za necelý rok vydala i druhý díl.

Ty jenom nebloguješ, ale pořádáš i krásné pohádkové lesy – řekneš mi o tom něco více?

Již šest let funguje firma Velká dobrodružství. Pořádáme po celé republice různé druhy pohádkových lesů. Potěšili jsme za ty roky téměř půl milionu dětí. Kromě toho píši naprosto unikátní výlety s tajenkou pro nudící se děti. Vyberu krátkou atraktivní trasu a na ní (kromě pochodu) děti podle scénáře plní různé úkoly a vyplňují doplňovačku. Kdo vyluští tajenku, může vyhrát hračku Lumpardíka. O tyto výlety zprvu vůbec nebyl zájem, ale poslední rok se karta otočila a jsou nesmírně populární. A to mi dělá ještě větší radost než to, že lidé mají rádi mé Deníky, protože se podařilo alespoň pár desítek (snad i stovek) dětí vytáhnout od počítačů ven do přírody. A nejen dětí!

Jak to všechno stíháš? Jsi matkou, manželkou, máš firmu a ještě stíháš blogovat a psát knihy? 

Asi kombinace toho, že mě to všechno hodně baví, mám hodné děti, skvělého manžela, „drobné“ manažerské schopnosti a také „vrtulku v zadku“, jak říká hlava rodiny.

No a k tomu všemu ještě cestuješ – sledovala jsem Tvou „poslední“ cestu – kam že jsi to vyrazila? Jela jsi sama, bez dětí a manžela. Proč jsi se tak rozhodla?  

Miluju cestování i život za hranicí. Mnoho let jsem žila a pracovala v Anglii, Španělsku i Itálii. Po porodech najednou přišla stopka, tedy alespoň stopka na nějaké delší pobyty mimo republiku. A tak, když mi po deseti letech trochu odrostly děti, tak jsem si od manžela vyprosila k narozeninám týden v osamění ve Skotsku.  Sama jsem cestovala, lezla po kopcích a obdivovala jezera, sama jsem mokla ve větru a dešti, sama ve svém osamění jsem byla šťastná a sama jsem se pak naprosto spokojená vrátila zpátky ke své rodině. Introvert ve mně byl alespoň na nějaký čas zase zklidněn a uspán.

Měla jsi někdy moment, kdy jsi chtěla s blogováním přestat?

Ve veřejném prostoru – na poli blogerském – se pohybuji dva roky, a to je zatím krátká doba na to, aby mě něco otrávilo. Nejsem na blogování závislá ani psychicky, ani fyzicky a ani finančně. Pomáhá mi se odreagovat a podporuje mé komerční aktivity. Až mě přestane bavit, nebo lépe řečeno, až já přestanu bavit fanoušky, tak se tiše odplížím, tuhle životní kapitolu uzavřu a začnu vyhlížet nějaké další lumpárny, kde bych se mohla realizovat. Je přede mnou ještě mnoho kopců a hor, na které je potřeba vylézt. 🙂

Máš už relativně velké děti, které to vnímají, že o nich píšeš. Nevadí jim to? Nejsou terčem (například) posměchu ve škole?

Každý, kdo zná mé knížky i Facebook ví, že ve statusech nikdy nikoho nezesměšňuji a neztrapňuji (maximálně tak sebe), a že o všech členech rodiny píšu s láskou.  Asi před rokem jsem začala s potomky všechny statusy o nich konzultovat a co nechtějí, abych zveřejnila, nezveřejním. Jinak si „popularitu“  myslím dost užívají!

Je něco, co byste chtěla vzkázat ostatním ženám?

A co si myslíš, že by chtěly slyšet? 😀

Všechny ženy, které tady jsou a čtou tyto řádky, jsou krásné, chytré, samostatné, úspěšné a nepotřebují slyšet ani žádné rady a už vůbec ne žádná poselství. Mají vlastní rozum a zkušenosti. Ví, co od života chtějí a také si to vezmou. A já jim držím palce.

Jaké jsou Tvé plány v nejbližší budoucnosti

Dětem je nyní 9, 10 a 10 let, takže ještě stále na mých bedrech leží ta zodpovědnost je vychovávat a přísným okem dohlížet, aby směr, kterým se vydají, nevedl do peklíčka, ale třeba do Athén, kam beru o Velikonocích syna nebo na jihozápad USA, kam se v létě chystáme všichni. Čeká nás 5000 km autem, tak doufám, že to v tom malém prostoru přežije hlavně náš tatínek. To je rodinný život.

A v tom profesním je to hlavně nová knížka Výlety s tajenkou, která vyjde v polovině března. Křtít se bude 29.3. a já doufám, že se tam se všemi čtenáři tady, s Tebou, Terezo, ale také s Kubíkem, uvidíme. 🙂 Budu se moc těšit!

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *